A tak jednou dostanete do držky.

14. září 2015 v 16:11 | Drápek |  Mé (S)myšlenky
Jsem vcelku přátelský člověk, tedy...pokud už tím přítelem jste. Hehe...ale né, jsem přátelská, pokud vy taky.
To zní líp že?

A tak se jednou stalo, že jsem byla až příliš přátelská. Vlastně se to dělo celých osmnáct let!
Kamarád z malé dálky, ale zato už od dob, co jsme všichni ještě společně chodili po houbách.
A tak se stalo, že se zamiloval. Bylo to opravdu kouzelné a ona, jeho vyvolená též. Tedy...alespoň to říkal.
Posílal mi fotky ze společných výletů, psal mi o ní zprávy se spoustou srdíček a volali jsme si dlouhé minuty, v nichž mi popisoval její překrásné vnady a vlastnosti. Heh...

A tak se stalo, že se dotyčná kouzelnice dostala na jeho facebook a shlédla kupu zpráv se srdíčky pro mě. Tramtadadá! A bylo zaděláno na průser.
Jenže ironií osudu nakonec bylo, že do huby nedostal on, ale já. Příjela si za mnou tam, kam bych to nečekala ani v nejčekanejší chvíli.

Její první slova byla dosti nevkusná: "Ty děvko hnusná!"....Pak ale začala mluvit nesmysly, takže byla nakonec docela sranda.
"Takže ty budeš balit mího kluka?! To si nezvykej, že dostaneš cokoliv chceš!"
Ach! Jak snadný by byl život, kdyby tohle byla pravda, povídám.

HOP! A ruka letí vzduchem. Podrápala mě, ta zmije!
Byla stále neústupná i přes mé pádné a pravdivé argumenty na obranu. Čapla jsem ji proto za vlasy a mrskla s ní o zem.
Já vím...zní to ošklivě. Ale jaká by byla vaše reakce?
Takhle se mi alespoň plazila u nohou a i to se dá brát jako krásná omluva. :3

Důležité je vždy zůstat nad věcí a stát na straně pravdy.


 

Paradox v paradoxu.

14. září 2015 v 15:21 | Drápek |  Mé (S)myšlenky
Mám džbán plný smutku.
Je ho tolik, že přetéká přes okraj.
Vlevo i vpravo, shora až dolů.
Optimista řekl by:
"Buď šťastný! Vždyť tvůj džbán je zcela plný,
co jiní by za to dali!"
A tak jsem šťastný,
se svým džbánem plným smutku.

http://cache.desktopnexus.com/thumbseg/1432/1432043-bigthumbnail.jpg

Zase v něčem plavu...

8. července 2015 v 15:25 | Drápek |  Mé (S)myšlenky
"Pamatuj, když odpouštíš, léčíš…
a když necháváš věci jít, rosteš."

Ihned na úvod bych se chtěla omluvit za neaktivitu. Za poslední měsíc a kousek se událo tóólik věcí, že ani netuším jak začít. Zkusím to třeba následným poučením, které ke mě přišlo: Svět je nespravedlivý. Přesněji řečeno lidé jsou nespravedliví, ale přesto se vždy najde někdo, kdo ocení snahu a uvidí to nejlepší z vás. :-)

A k tomu, co je nejlepší ve mě, jsem postupně přiváděna tou drahou osůbkou, která se mi "plete do cesty" už skoro dva roky. :-) Pomalu cítím, jak se díky němu měním. Říká se, že abychom změnili svůj vnější život, je třeba změnit svůj vnější pohled na svět. Myslíte, že je možné, aby to šlo i naopak? Já rozhodně! :-) Vcelku bych řekla, že si stačí užívat a vážit toho, co máme teď. Protože pak nám život začne přinášet to, co potřebujeme nejvíc. Nebo koho...♥

Dále se s vámi musím podělit o životní mezník, který mi otevřel oči. Těch věcí se událo v pár dnech tolik najednou a všechny k něčemu vedly. "Přání se skutečně plní," problesklo mi ihned hlavou. Bylo mi totiž jednou osobou sděleno, že by bylo fajn sdílet nějaké ty city. Dost mě to vyvedlo z míry, jelikož o téhle osobě jsem kdysi snila a moc si přála jej mít. A teď po několika letech sám přijde. O splněných přáních mě nepřesvědčuje jen tato věc, ale denně je jich několik.
Například dnes jsem si moc přála, aby zapršelo a ono se tak stalo. Z jasné oblohy se vynořily mraky a deštík osvěžil mé znavené tělo.

Jistě, neříkám, že se dá ovládat počasí, ale vy jste jistě pochopili, co tím chtěl básník říci. :-)

Milujte se a smějte se!
https://asraarurkhan.files.wordpress.com/2012/01/lovers-shadow.jpg


Další články


Kam dál

Reklama