Březen 2015

Ze života, ze srdce

29. března 2015 v 18:17 | Drápek |  Mé (S)myšlenky
Dnes mám hroznou chuť napsat něco ze svého života. Začínám z prázdnou hlavou...jen z toho, co mám v srdci. Dám do toho, co se vejde a uvidíme, co z toho vzejde.

Přiznám se vám, že jsem ještě nikdy opravdovou lásku nezažila. Nebo alespoň takovou, která by stála za chloubu. Za posledních šest let jsem prošla neuvěřitelnou změnou, velkým spektrem rozmanitých vztahů a z každého si něco odnesla. Snažím se dávat si větší pozor na veškeré "možnosti", které se nečekaně objevují. Jen mě vždycky napadá, jestli pak nakonec nezmeškám to správné? Co myslíte?

Nedávný a dost důležitý poznatek mi přinesl film Padesát odstínů šedi. Nebojte s dominantem a submisivem to nemá, co dělat. Jde jen o to, že díky tomuto filmu jsem našla opět své pochroumané sebevědomí a nechala do zdravě vzrůst. Řekla jsem si, že když Anastasia dokázala hnutím rtu pobláznit tak mocného a sebeovládajícího se člověka, tak proč já bych to taky nedokázala?
Změnila jsem svůj pohled na spoustu věcí, hlavně co se těch praštěných chlapů týče a začala si věřit. Výsledky jsou takové, že se nenechám tak snadno něčím vyvést z míry a hlavně, že nebudu snižovat ze svých nároků. Každá jsme právě tak úžasná, že si zasloužíme chlapa, který nás bude na rukou nosit.
Nebojte se být vzácné! Přijde chlap, který si toho bude vědom a o to víc bude ochotný dát vám celý svět.

Další z ověřených teorií je - čas vždy ukáže.
Páni je neuvěřitelné, kolikrát už na tuhle myšlenku v mém životě došlo. Naposledy včera a dokonce dvakrát! Moje zatím největší láska se semnou po několika letech začala opět bavit a je to parádní! Lepší než kdy dřív.
K druhé příhodě se váže i poznámka, že přání se skutečně plní a o to líp, když si s vámi přeje i milovaná osoba. Díky M.!<3 A ON se pak najednou zjevil. Tam, kde bych o skutečně netušila.

Chci jít dál...

26. března 2015 v 19:52 | Drápek |  Mé (S)myšlenky

Co jen dál? Už nevím...nechci to vzdát, ale spěji k tomu.
Nerozumím svým myšlenkám, ale vím jistě, co chci.
Jen už netuším, co víc pro to udělat.
Člověk je připraven milovat, protože miluje sám sebe.
Je připraven být milován, ale není jasné kým.
Pane prosím, dej mi byť jen jediné znamení,
co by mě udrželo nad vodou, která mě chce vpít.



Když tělo potká tělo, ale mysly se protnou.

21. března 2015 v 13:30 | Drápek |  Mé (S)myšlenky
Paprsky světla kouzlí obrazce v páře a vůni čaje.
Dvě nožky snažící se udržet jedna druhou, aby se nechvěla.
Klidné tělo, nervózní mysl? Nervózní tělo, klidná mysl!
Laškovný smích rozléhající se po místnosti.
Jen dva páry očí, rozumí si i beze slov. Modré a hnědé.
Hnědé, či modré? "Já vím, že když tě lovím, lovíš ty mě.
Teď prozraď mi to tajemství, to které je ukryto v nejzazším koutě Tvé barevné duše."
"Ta vyhasíná," naznačuje. Hnědé oči se bojí, bojí se prozradit.
Bojí se, že ztratí modré oči.
Ty však již tuší, pátrají a dodávají odvahu. Vědí, že tu teď musí být.
Pak najednou šeptnou hnědé oči. Tajemství. Dech se zastavil.
Stín ptáka prolétávajícího za oknem. křik dětí hrajících si pod okny.
Nic z toho teď není. Nic z toho nemá moc.
Modré oči zejí prázdnotou, avšak myšlenky se vaří v hlavě.
Hnědé oči klopí zrak k zemi, vědí, že tajemství je zakořeněné v nejtemnější části.
V té, která není pro každého.
"Vše má vždy své řešení," usmějí se modré oči: "jen musíš chtít ty sám."
Dvě milé paže objaly pevně chvějící se tělo vyděšené zjištěním.
"První oči, které mě pochopily a nezavrhly," oddechly si hnědé oči.
Chladná slza spočinula na šíji objímaného těla.
Bezvládné ruce se probudily a ujistily hnědé oči, že nezůstanou samy.
Upřímné úsměvy jeden druhému.
Dlaň tiskne se na tvář, oči jsou náhle hnědo modré a rty se vpíjí do sebe,
při šumu ptačích křídel a křiku malých dětí.
Snad i Slunce se v tu chvíli zatmělo.

http://chimac.net/wp-content/uploads/2011/02/ashes_snow_love_vw.jpg

Neznámé vs. tajemné

13. března 2015 v 13:31 | Drápek |  K zamyšlení
Lidé se neznámého bojí, ale tajemné je láká.
Neznámé je něco, co musí překročit aniž by veděli kudy se dát. Tajemné je však to, co objevují tím, že toto riziko podstoupí.
Neznámé tajemno nebo tajemné neznámo, ať je to, co je, každý tam vstoupí. Jde jen o to, s jakou výzbrojí se na tuto cestu vydá.
Většina lidí však svůj krok neodhadne a utopí se v tom tajemném, ne ve strachu z neznámého.
Všechno zvláštní se však jednou stane rutinou a lidi to omrzí. Začnou si přisvojovat myšlenku, že hledají něco VÍC.

Takže ať je člověk jakýkoliv, jednou bude nudit i sám sebe?

Určitě ne, jen bude mít jistotu...jistotu výsledku, toho jak reaguje a co dokáže.Většina lidí však ani za celý život nepřijde na to, co je skutečně baví.
Jenomže všechny krásné představy se někdy dost míjí s realitou. A stávájí se z nich iluze, které ne každý dokáže opustit. Proto pak nalézají útěchu v "náručích milenek" ve snaze nalézt opět realizaci svých představ.

A tak se mílí zlatí nebojte vstupovat do neznáma a zkoumat tajemné, nikdy totiž nevíte, co vám to přinese. Nezapomeňte se však dobře vyzbrojit!


K tobě.

12. března 2015 v 10:55 | Drápek
Ve Tvých očích budu vždy nevinná,
ve Tvém srdci budu ta jediná.

http://e08595.medialib.glogster.com/athenaphoenix123/media/9b/9bacf5252bf7ff4f16b260eded45f47d9725a21d/golden-girl-in-field.jpg

Kéž by tato skutečnost potkala každou duši, která si to zaslouží...
tudíž i mě...

The sun.

11. března 2015 v 20:50 | Drápek
Chybí mi Slunce.
Jeho barevný žár
a hřejivý hlas.
Když probudí ptáky
a obliný klas.

Chybí mi Slunce.
Ten malinký míč,
vyniká ve Vesmíru.
Tělo mé vzpruží
a dává mi víru.


Když pvní paprsek protne žaluzii a skončí na očním víčku. V tu chvíli ztrácí moc beznaděj a smutek. V tu chvíli nastupuje život.

O nadřazenosti..

10. března 2015 v 18:02 | Drápek |  K zamyšlení
Myslím si, že nadřazenost je velmi pevná cihla do stěny, kterou postavíš před ostatní.

https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR0vShSqyFqvswfTyM08xDqTmU5_l0bEiVM9qfS0SIjEbyl1CcX

Ha! Karma!

10. března 2015 v 15:12 | Drápek |  Koutek pro duši
Už jste o té záhadné věci určitě hodněkrát slyšeli. Karma v Sanskrtu znamená "akci". Výraz je ekvivalent k Newtonovu zákonu akce a reakce. Když myslíme, mluvíme, jednáme, uvádíme do pohybu sílu - energii, která se pak projevuje. Tento zákon příčiny a následku rozhodně není "trestání", je to prostě přírodní fenomén, který existuje nezávisle na tom, zda tomu věříme či ne.
  • Cokoliv vypustíme do vesmíru (myšlenka, slovo, čin), to se dříve či později vrátí. Když chceme štěstí, lásku, mír a přátelství, musíme v první řadě být šťastní, mírumilovní, milující a opravdově přátelští. Vaše štěstí je jen stavem mysli, za který jste zodpovědni vy sami.
  • Cokoliv nás obklopuje, to je spojeno s naším vnitřním stavem. Uvědomte si, co vás obklopuje, protože to vás i utváří. Obklopte se záměrně tím, čím chcete být.
  • My sami se musíme měnit a růst, ne svět okolo nás. Ten ovlivňujeme až druhotně. Jediné, co opravdu můžeme ovlivnit jsme my sami - naše mysl, emoce. Když změníme sami sebe, změní se i naše okolí.
  • Pokud je něco v mém životě špatně, je něco špatně i ve mně. Jsme zrcadlem našeho okolí a naše okolí je zrcadlo nás. To je univerzální pravda. My sami jsme zodpovědní za vše, co se nám v životě děje.
  • Přestože něco vypadá zdánlivě nepropojené, vše ve Vesmíru je propojené a navzájem se ovlivňuje. Krok vyvoválá další krok a tak dále. Vše začíná i končí prvním a posledním, slovy jedním, krokem. Malá změna, krok, může vyvolat sekvenci akcí, která bude zakončena velkou změnou. Nepodceňujte žádné myšlenky, slova, činy, ať už vypadají jakkoliv malé a nevýznamné.
  • Pokud v něco věříte, dříve či později vás život vyzve, abyste svou víru ukázali v praxi a je jen na Vás, jak se toho chopíte.

Jsi psychicky silná/ý?

10. března 2015 v 15:10 | Drápek |  Koutek pro duši
The Secret Life of Walter Mitty by janvavrusa

Nedávno jsem se tak zamyslela nad tím, co vlastně činí člověka psychicky silným. Může to být to, že se dokáže statečně bránit nepříjemným poznámkám druhých, ale i věci, které bychom označili za úplné maličkosti. Např. to, že dokáže uvařit skvělou večeři, dobře pobavit a mnoho dalšího...Protože se o tyhle věci ráda zajímám a už do toho i trochu pronikám, vyzvednu teď pár bodů, které jsou podle mě nejdůležitější základ.

  • Neutápět se v minulosti a ve vlastních chybách, či "chybách". Mentálně silní lidé dokážou vzít zodpovědnost do vlastních rukou a otevřít se novým výzvám. I když je třeba zřejmé, že cesta nebude jednoduchá.
  • Být sám. Tito lidé se nebojí být v tichu, neobávají se zůstat o samotě jen se svou hlavou a využít těchto chvil pozitivně. Dokážou být šťastní i sami.

  • Po neúspěchu se nevzdávají! Naopak, využijí svůj neúspěch k dalšímu zlepšení a růstu. Ochota zkoušet to tak dlouho, dokud se to nepovede, jin není cizí.

  • Mentálně silný člověk neztrácí čas tápáním nad minulostí. Nad tím, co mohl změnit a přáním si, aby události proběhly jinak. Dokáže se z minulosti poučit a chyby neopakovat.

  • Přeje úspěchy i ostatním. Nezávidí a necítí se podražený, pokud ho někdo překoná. Uvědomuje si, že úspěch přichází s úsilím, které je ochotný vynaložit ať to stojí, co to stojí.

  • Nedovolí ostatním, aby je ovládali, ani jim nad sebou nedávají moc. Chápou, že jen oni sami mají kontrolu nad svými emocemi a rozhodují o tom, jak se zachovat.

  • Nevyhýbají se změnám. Přesně naopak. Vítají pozitivní změny a jsou ochotní se přizpůsobit. Vědí, že změny jsou občas nevyhnutelné a jsou přesvědčeni, že se vždy přizpůsobí.

Jak nás hází do jednoho pytle

10. března 2015 v 15:06 | Drápek |  Koutek pro duši
Poslední dobou se často setkávám s tím, že mě lidé hází do jednoho pytle s rozšířenými nešvary mých vrstevníků. Vymlouvají se na to, že jsem určitě také nezodpovědná, neposlouchám a jen odmlouvám. To se pak stávají častá nedorozumnění a člověku nakonec nevyjdou jeho plány, kdy si chtěl prostě jen vydělat nějaký peníz na prázdninové cesty. "Super, super, super!" běhá mi ironicky hlavou, když nedokážu přijít na racionální vysvětlení toho jejich jednání.

Chápu, že se v životě mnohokrát setkáme s lidmi, kteří jsou i ve vysokém věku nezodovědní a dětinští. Ale když je to mezi mladistvými rozšířeno více, tak takový MUSÍ být hned každý. JASNĚ! Křičící To je fakt moc logický vysvětlení.

Avšak tohle se mi nestává jen v tomto ohledu. Je to skoro pořád a kdekoliv, ve škole, na brigádách...nikdo prostě nedokáže přistupovat ke člověku, jako k jedinečné osobě, která má vlastní myšlení a to je vždycky odlišné pro každého. No nemám pravdu? Přeci je lepší rajče nejprve rozkrojit a zjistit zda není snilé. Připadně až pak ho můžete vyhodit.

Tak Vás všechny prosím, berte to z tohoto pohledu a ušetříte tak bolístky mnohé duševně rozvinutější mládeži.