Z vrcholků.

7. června 2015 v 12:07 | Drápek |  Mé (S)myšlenky
Ležel a ani sebou netrhl. Vypadal tak klidně, jakoby byl jen malým zhmotněním hezkého snu. Chvílemi to vypadalo, že ani nedutá a moje ruka se k němu bezmyšlenkovitě natáhla. *Škubnutí* Zatraceně! Ten hloupý řetěz, jakoby byl pořád k něčemu dobrý. Připoutat mě je stejné jako zavřít dřevorubce s pilou za dřevěnou mříž. Nesmyslné! Už dávno jsem přišla na to, jak z pout ven. *Cvak* Díky za to brácho!

Ano takhle je to mnohem příjemnější, ale musím si dávat pozor, abych ho nevzbudila. Kdyby zjistil, že jsem "volná", hrozně by ho to rozzuřilo...a to nechci. Sedám si na okraj okna a oddychnu si, když opět spatřím tu nádheru. Pohled, který si jen tak někdo nezaslouží, mi poskytuje jezero osvícené západem slunce. Kolikátý západ tady to asi už může být? Zajímalo by mě, jestli někdo žije v lesích, které ho obklopují. Kromě domu, kde jsme my, jsem nic v okolí nezpozorovala. Je to jako ptačí rezervace bez ptáků, pouze s vyhlížejícím ošetřovatelem. Jak ráda bych zase na chvíli pocítila čerstvý vánek od vody.



*Škub sebou* To ne! To ne! Takhle mě nesmí vidět....Uf! Jen si odfrkl a převalil se. Sedám si poklidně zpátky. Ale...co by mi vlastně udělal? Po tom všem. Jsme tu už několik měsíců...počítám pět. Ve skutečnosti je to pět nejvíc vzrušujících měsíců v mém životě.

Matka nevšímavá alkoholička a otec nás opustil. Typický příklad špatné rodiny. Jediným, od koho mi ještě přijde zpráva, zbývá můj bratr. Odstěhoval se na druhý konec státu, ale i tak vím, že bychom za sebe dali ruku do ohně. Když mě jednou matka vyhodila z baráku, přijel pro mě během pěti hodin a odvezl mě k sobě. Udělal toho pro mě za můj krátký osmnáctiletý život tolik! Proto bych...*zafunění* Ach sakra! Sedám si zpět na kobereček a pečlivě si zamykám ruku do želízka. Čekám, že se spící Martin každou chvíli vzbudí. Vypadá tak křehce, když nic neříká a v ruce nemá zbraň. Jistě! zbraně.

Překvapuje mě, že už se toho slova ani věci tolik neděsím.Tak moc jsem se za tu dobu změnila. Tak moc...zbraně, krev, smrt. Tak moc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta mrtvá Ta mrtvá | Web | 7. června 2015 v 14:20 | Reagovat

Jsem už cca měsíc v nemocnici.... úraz nechci řešit. Takže je mi smutno po partě...:( Ale jinak to ujde....+-....prostě otrava....

2 Artis Artis | Web | 10. června 2015 v 18:37 | Reagovat

Krásně napsané,opravdu, ale ta otrava nevědomosti. Sama tyto příběhy píšu, ale nerada je čtu. Otevřenost a možnosti výběru..

3 Ta mrtvá Ta mrtvá | Web | 16. června 2015 v 12:49 | Reagovat

Ahoj jak se vede? Co je nového?

4 Elis Elis | Web | 17. června 2015 v 17:12 | Reagovat

Zajímavý příběh a krásně napsaný...

5 Ta mrtvá Ta mrtvá | Web | 24. června 2015 v 2:17 | Reagovat

Ahoj jak se máš?

6 Kelíns Kelíns | E-mail | Web | 24. června 2015 v 19:48 | Reagovat

To je zajímavý :) Klidně si se mohla víc rozepsat, hezky píšeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama